Ikony, které tvořím pro své klienty, jsou psány na lipové desce, která je potažena dvanácti vrstvami levkasu, směsí plavené křídy a klihu. Proč dvanácti vrstvami? Každá vrstva symbolizuje jednoho apoštola, Při psaní jsou použity pigmenty spojené žloutkovým pojivem stejně, jako před dávnými lety a 23,75 karátové zlato. Často se setkávám s otázkou, proč hovořím o tom, že ikonu píši a ne maluji. Ikona je Božím slovem a slova se píší, odtud tedy výraz "píšu ikony". Vnitřní orámovaný prostor ikony zobrazuje duchovní svět, kdežto rám již spadá do světa profáního. 

Psaní ikon není jen řemeslná práce, ale z velké části, možná z té hlavní i práce duchovní. Na psaní ikon se připravuji, zklidňuji, očisťuji. Každý jednotlivý krok se promodluje. Znamená to tedy, že ještě dříve než vezmete štětec do ruky, modlili jste se 18 x Každá modlitba je jiná, předem daná. První za desku, poté za plátno, které na desku lepíte, dále 12 vrstev levkasu- 12 modliteb za apoštoly, za smirkování, následně za toho, kdo ikonu píše a toho, komu je ikona určená. Když vezmete štětec do ruky, před nanášením každé barvy, před zlacením, vždy je vyřčena modlitba, k dané části práce, určená. Zjistila jsem, že při práci nemůžu poslouchat ani chrámové zpěvy, musím pracovat v naprostém tichu, které někdy, když nad ikonou odpočívám, přeruším poslechem zpěvů v aramejštině.

Každá ikona je jiná, ale vypozorovala jsem, že den před dokončením ikony mám pocit naprostého vyčerpání. Jakoby si každá ikona vzala i kousek mě samé. Přesto je to práce, při které má duše zpívá.

iluminace

To, že jsem se dostala k iluminacím byl opravdu Boží zásah. Setkala jsem se s nimi zcela náhodou, když jsem si byla odpočinout a nabrat síly, po vyčerpávajícím údobí, v klášteře Benediktýnů.

Iluminace, které tvořím,  jsou kresleny vaječnou temperou stejně, jako před dávnými lety. 

Mám je moc ráda. Je to barevný zářivý odlesk dávných časů a vůně starých knih.